Články

Převratný způsob stravování

Pokládáme za samozřejmé, že se od sebe lišíme navenek –strukturou a barvou vlasů i pokožky, rysy obličeje, výškou, váhou, stavbou kostry a podobně. Ale většinou si neuvědomujeme, že stejně tak se lišíme i uvnitř a nebo je nám to lhostejné. Stejně jako žádní dva jedinci nemají totožné otisky prstů a žádné dvě sněhové vločky nejsou stejné, existuje i mezi lidmi z metabolického a fyzického hlediska nekonečná rozmanitost.

A proto také máme nekonečně různorodou potřebu stravy a živin. Když si vezmeme například bílkoviny, uhlovodany a tuky – tedy „makroživiny“, základní stavební kameny potravin – tak jejich individuální potřeba se pohybuje v širokém spektru. Na jednom konci tohoto spektra jsou lidé, kterým prospívá hlavně bílkovinná a tučná strava (těžká jídla jako maso a sýry) a na opačném konci se nacházejí zas ti, pro které je vhodná hlavně uhlovodanová, nízkotučná strava (lehká jiídla jako obilí, zelenina a ovoce). A vy můžete patřit k jedné z těchto dvou tak jasně odlišných skupin a nebo být někde mezi nimi.

To jakou potřebujete stravu, určuje do značné míry dědičnost, přičemž dietní potřeby vašich předků byly výsledkem vývoje a adaptace na jedinečné podmínky místa, kde žili, včetně zeměpisné polohy, podnebí, rostlin a dostupných zdrojů potravy. Určitě vás nepřekvapí, že strava, která je vhodná a zdravá pro obyvatele například rovníkové Afriky, se bude velmi lišit od stravy, která je zdravá pro lidi, kteří žijí ve Skandinávii.

Potravinářský průmysl, který hlásí falešnou ideu „zdravé stravy“ se nás už dlouhou dobu sanží vodit za nos. Protože nic takového jako zdravá strava neexistuje a ani existovat nemůže. Na  žádném jídle není  totiž nic opravdu zdravého ani nezdravého. Všechno záleží na tom, jak určitá potrava nebo způsob stravování odpovídá vašim individuálním, geneticky daným metabolický potřebám.

A tak největším tajemstvím správného stravování je, že strava, která jednomu člověku prospívá, na druhého nemusí mít žádný vliv a třetímu může uškodit. Kdybychom to chtěli vyjádřit odborněji: každá potravina nebo živina může mít na různé lidi zcela opačný biochemický účinek. A na této koncepci je založeno stravování podle metabolických typů.

Jak se ale určí váš metabolický typ?

Kontaktujte nás, provádíme metabolickou typologii a následné kurzy stravování podle vašeho individuálního metabolismu.

Metabolické typy, převratný způsob stravování: William Wolcott a Trish Faheyová

Když si představíte člověka s nadváhou, jen těžko by vás napadlo, že právě on může trpět podvýživou. Přesto to tak je. A daleko častěji, než by se mohlo zdát!

Tlustí, obézní, lidé s nadváhou… Svými rozměry jednoznačně vzbuzují pocit, že musí od rána do večera vysedávat před ledničkou a cpát se! Jak by vám řekl ale každý odborník na výživu, vždy to tak nemusí být. Ne každý tlustý je bez výjimky tlustý z přemíry jídla. Někteří z nich totiž dospěli do svého „prostorově výrazného“ stadia vinou nulového pohybu a spousty laicky držených diet, hladovek a nerozumných snah zhubnout rychle a snadno.

Vinou toho někteří obézní tloustnou, ačkoliv jedí málo! Jejich tělo totiž pro jistotu přešlo na úsporný režim a všechno, co sní, uloží na horší časy, které v podobě další kruté diety zcela jistě nastanou. A tak milí tlouštíci dále zoufají, že po jednom jablku přiberou kilo a po rohlíku dvě. A dál trpí podvýživou, která je sama o sobě poměrně složitou problematikou.

Co je to vlastně podvýživa - z odborného hlediska?

Podvýživa je stav organismu, který nedostává energie a živin (bílkovin) tolik, kolik potřebuje. Příčin přitom může být celá řada, od hladovění, přes poruchu trávení, poruchu vstřebávání či využití jednotlivých živin, až po zvýšenou potřebu (např. v době růstu, těhotenství, v nemoci a při uzdravování). Podvýživu, které se mezi odborníky říká malnutrice, dále rozlišujeme na energetickou, proteinovou nebo smíšenou (kdy organismu chybí jak energie, tak bílkoviny).

Proč je u obézních nebo baculatých oproti očekávání tak častým jevem?

U lidí obézních se neobjevuje klasická podvýživa (i když ta proteinová by, při různých bizarních dietách mohla), často však ta ve smyslu nedostatku určitých složek výživy. Často jimi jsou vitaminy, minerální látky a stopové prvky, vláknina. Příčinou je nevhodně sestavený (často i příliš energeticky nízko nastavený) jídelníček, který nedodá tělu všechny potřebné látky. Kromě výše uvedených složek výživy může být nevhodně sestavená dieta deficitní i co do množství základních živin, tedy sacharidů, tuků či bílkovin. Výsledkem je pak nejen nehubnutí (případně zhubnutí a následný jojo efekt), ale i četné zdravotní komplikace.

Jaké další skupiny lidí kromě obézních jsou, co se podvýživy týče, rizikové?

Záleží na tom, máme-li na mysli „klasickou“ podvýživu, či podvýživu ve smyslu jakéhokoli nedostatku.

Obecně můžeme říci, že rizikový je každý člověk, který svou stravu nepřizpůsobuje věku, váze, pohlaví, fyzické aktivitě a aktuálnímu zdravotnímu stavu, stejně jako ten, kdo se uchyluje k různým bizarním způsobům stravování (rizikovým dietním režimům), nejde ruku v ruce s individuálními potřebami organismu a nejnovějšími poznatky z oblasti výživy a prevence nemocí. Svým způsobem může být rizikový i ten, kdo se např. stravuje nepravidelně a ve spěchu, často ve fast foodu a pije nadmíru slazených nápojů.

Jak poznám, že mi chybí důležité živiny?

Někdy to poznat můžeme, nicméně příznaky nedostatku se nemusí vždy projevit okamžitě. Záleží i na tom, jak dlouho nedostatkem důležité látky trpíme a jak moc, resp. málo je jí v naší stravě obsaženo. Zatímco při nedostatku sacharidů se můžeme cítit unavení, bez energie, nedostatek např. některých vitaminů se projeví až s odstupem několika měsíců či roku.

Co všechno musí být součástí správné výživy, abych se vyhnula podvýživě?

Základem je přiměřený příjem energie s ohledem na fyzickou aktivitu tak, aby příjem energie (prostřednictvím jídla) byl v rovnováze s výdejem. Ten se u dospělého uskutečňuje největším podílem bazálním metabolizmem (tedy energií potřebnou pro zachování životních funkcí), dále pak výdejem energie při pohybu a práci a energií potřebnou na zpracování přijaté stravy. Je-li energetický příjem vyšší, dochází k ukládání nadměrných zásob (tedy tloustnutí), v případě jeho nedostatku dochází k hubnutí (a v extrémních případech pak opět k tloustnutí).

Jak si tedy dávkovat jídlo, resp. energii správně?

Rozdělit jej na několik (cca 4-5) dávek v průběhu dne. Ne vždy je úplně jednoduché stanovit tzv. energetickou bilanci, tedy určit, kolik energie vlastně náš organizmus vydává, a kolik jí proto potřebujeme. Ale s jejím stanovením vám může například pomoct jednoduchý interaktivní nástroj „Porovnejte si svůj výdej a příjem“ na webech GDA.

A co složení toho, co jíme? I to má přece na výživu a podvýživu zásadní vliv…

Důležité je jíst stravu co možná nejpestřejší, která zabezpečí přísun všech důležitých látek. Neměli bychom se vyhýbat žádné skupině potravin, ani žádnou abnormálně preferovat. Neméně důležité je zaměřit se na výběr vhodných potravin v rámci jednotlivých skupin potravin (takže si mezi pečivem vybereme celozrnné, například).

Dále je dobré sledovat údaje na obalech a kromě data spotřeby si všímat informací o složení, případně o výživových hodnotách potravin. Výhodou mohou být i různá značení usnadňující orientaci v informacích - jedním z nich je již zmíněné GDA, které uvádí na výrobku množství energie a jednotlivých živin na porci i s uvedením v procentech z doporučeného denního množství.

Všímat si porcí je totiž také důležité, protože většina nutričních hodnot je na obalech uváděna na 100 g, což se může od množství jedné porce výrazně lišit. Správnou výživu bych doplnila ještě pravidelnou pohybovou aktivitou a omezením stresu. A pak by mělo být vše v pořádku…

Lidstvo se kdysi dopustilo veliké chyby: začalo do potravy přidávat sůl, která má na organismus zhoubný účinek a je toxická. Chemická sůl se skládá z atomů chloru a natria: natrium se ve vodě mění v žíravou zásadu, zatímco chlor je absolutní jed, schopný zabít vše živé. Přesto všechno už tisíce let jíme osolenou potravu a neslané jídlo nám nechutná, připadá nám nevýrazné. Nesmíme však zapomínat, že slaná příchuť, přestože jsme si na ni zvykli a připadá nám příjemná, je ve skutečnosti nepřirozená.

Sůl není jídlo, organismus sůl nestráví a nevstřebá. Sůl nemá žádnou nutriční hodnotu, vitaminy ani jiné živiny, naopak tělu škodí, zejména ledvinám, žlučníku, močovému měchýři, srdci či tepnám a cévám, neboť tkáně zbavuje vody, takže může dojít k jejich závažnému poškození. Sůl je jedem pro srdce a zvyšuje dráždivost nervové soustavy. V důsledku nadbytku soli dochází v organizmu k vyplavování kalcia, které je důležité. Sůl také poškozuje sliznici v celém trávicím traktu.

Jednou z příčin vysokého krevního tlaku je intoxikace organismu kuchyňskou solí. Stejně nebezpečné je také vypětí, stres a další toxické látky, například z cigaret, výfukových plynů, potravinových doplňků, insekticidů, léků, které mají různé vedlejší účinky a další druhy průmyslového odpadu. Naštěstí kuchyňská sůl patří mezi jedy, které se dají snadno z organismu vyloučit, rozhodně lépe než ostatní toxiny. Asi těžko můžeme vyčistit městské ovzduší nebo zcela zbavit potraviny škodlivých příměsí – to jsou faktory, které nemůžeme ovlivnit. Můžeme však celkové riziko otravy organizmu ovlivnit tím, že přestaneme dobrovolně přidávat do jídla kuchyňskou sůl. To je důležité zejména pro ty, kteří mají kromě vysokého krevního tlaku také problémy s nadváhou.

Podle průzkumů zdraví člověk na den potřebuje od 0,5 do 1 gramu soli. To je množství, které organismus dokáže vstřebat. Jenže ve skutečnosti konzumujeme do 7 až 15 gramu soli! Toto číslo narůstá nikoli kvůli tomu, že denně jídlo běžně solíme, což jsou vždy jen špetky, nýbrž dodatečné soli obsažené v kupovaných potravinách. Možná to ani nevíme, ale hodně soli má chleba, sýr, masné produkty, jako například šunka, anglická slanina či dušené maso v konzervách, konzervovaná zelenina a stovky dalších potravin. Organismu postačí sůl, kterou přijímá při konzumaci přírodních produktů, mezi něž patří řepa, mrkev, brambory, mořská řasa, řeřicha a další potraviny. Přesolení organismu představuje jeden z nejhorších typů intoxikace.

Termín dieta je relativně široký pojem, který může zahrnovat všechny speciální nutriční programy. Používá se jak pro lékařsky indikovaná stravovací doporučení, tak pro nežádoucí nebo dokonce zdraví škodlivé typy stravování. Existují diety, které jsou krátkodobé, zaměřené na dočasnou úpravu stravy s cílem snížit tělesnou hmotnost, a jiné, které je nutné ze zdravotních důvodů dodržovat celoživotně. Z vědeckého hlediska lze diety rozdělit následujícím způsobem:

• diety preventivní, ev. léčebné pro určité onemocnění (např. cukrovku)
• diety z morálních nebo etických důvodů ( např. vegetariánství)
• diety pro snížení hmotnosti, případně nárůstu svalové tkáně (v kontextu spalování tuků)

Všude kolem nás můžeme vidět nebo slyšet reklamní slogany typu "Vaše vysněná postava za pouhé čtyři týdny" nebo "Jak shodit 4 kg za jediný týden", které jsou naprosto nepravdivé a zavádějící. Mnoho lidí po ukončení takové radikální diety dokonce přibere více, než o kolik během ní zhublo. Řada předních vědců z oboru výživy dokonce považuje nárazové diety za účelem hubnutí za jednu z příčin obezity.

Zcela jistě je možné zhubnout o 3 až 4 kg během jednoho týdne. Neznamená to však, že došlo k úbytku podkožního tuku. V mnoha případech dokonce dochází k procentuálnímu nárůstu podkožního tuku. Je to proto, že při nárazových dietách je pokles hmotnosti způsoben především ztrátami tekutin. Dalším důvodem, který hovoří proti radikálním dietám, je fakt, že zdravotní stav organismu během rychlého úbytku hmotnosti a po skončení nárazové diety vedou ke ztrátě energie a vitality, a proto by se jich měl vyvarovat každý  kdo energii potřebuje k práci a k aktivnímu životu.

Proč není možné zhubnout o 3-4 kg za týden?

Chceme-li snížit hmotnost, musíme přeměnit zásoby tuků na energii. Pro přeměnu 1 kg tuku na energii je zapotřebí spálit asi 7000 kcal. Toho lze dosáhnout cílenou nízkotučnou dietou, nebo vhodným cvičením. Rozloženo do jednoho týdne to představuje 1000 kcal denně, což je relativné realistické a realizovatelné.

Člověk potřebuje přibližně 1800 až 2800 kcal denně v závislosti na věku, výšce, pohlaví, hmotnosti a pohybové aktivitě. Lze se tedy zbavit 3-4 kg tuku během jednoho týdně? 4 kg tuku odpovídá 28 000 kcal energie. Chceme-li zhubnout o 4 kg, znamená to spálit 28 000 kcal za týden, neboli 4000 kcal denně. Dokonce ani hladovka spojená s náročným každodenním cvičením není schopná zajistit tak velký rozdíl mezi příjmem a výdejem energie. Tento jednoduchý příklad dokládá, že nárazové diety nemohou vést k cíli.